Všehochuť

Vylezla jsem z díry a začala se hýbat

23. srpna 2016 v 18:09 | Marie
Nejsem schopná napsat normální článek, ale jedné slečně nechám na blogu sakra dlouhý komentář, něco tu je špatně.
Ale stejně každé ráno vstávám s otázkou ,,Co konečně napíšu na blog''.

Je mi hrozně. Bolí mě za krkem z dementního ležení v posteli a koukání do mobilu nebo notebooku. Ale o to nejde. Konečně, po 10 měsících jsem se odhodlala (no, já se odhodlala dřív, ale byla jsem nejprve odmítnuta) a zašla jsem se zaregistrovat k dospělému lékaři. A asi nejsem jediná, kdo je líný si po překročení hranice dospělosti sám vyřizovat věci. Ale doktor byl už opravdu nutnost, takže jednu věc ze seznamu si konečně mohu odškrtnout.

19/7/2016 - Upadla mi myšlenka do krátkého článku

19. července 2016 v 20:30 | Marie
Asi mi to, co právě teď vidím (a nejen teď a dnes) bude v Praze fakt chybět.

Podkladovou bází toho všeho je nebe. Světle modré, protože jsou zase ty krásný dny, tak bez mráčků. Teda pokud se nedívám do dálky, tam ty mraky jsou vždycky. A pak tady jsou detaily, velké nebo malé. Mohutná lípa s osvětlenou korunou zapadajícího slunce, dva truhlíky s růžovými muškáty a dvě solární lampičky, které v noci jemně svítí. Taky tu letěl balón před chvilkou. Vzadu u těch mráčků jsou lesy, které ráno bývají ostřejší než teď při západu. Bydlíme na skvělým místě. Když opomenu všechny ty problémy současnosti a jen nechám působit tu energii toho všeho tady. Proto mám hroznej strach z nástupu na kolej, protože i když ráda cestuju, jsem na domov fixovaná. Asi jako ten balón na tý obloze, on je tam snad přilepenej. #kravkyjdoudomůzpastvy

30/6/2016 - Konec nebo začátek?

30. června 2016 v 22:39 | Marie
Konec měsíce a obzvlášť června je koncem mnoha věcí. Ale jakožto hrdá, úspěšná maturantka tu nechci básnit o konci školního roku, ale jo, je tomu tak. Spíš mi tu jde o ty začátky. Koho by nový měsíc do něčeho nenakopnul. A v poslední době mám chuť se ve všem tak nějak posouvat dál. (Takže by nebylo špatné jít ráno běhat, když jsem tak dlouho nebyla...) Ale ty chutě posunout se dál ve mě trochu vyvolávají cosi pesimistického, tak napíšu aspoň to, nad čím jsem se včera začala rozplývat.

16/6/2016 - Novinky {běhám, přijímačky, práce}

16. června 2016 v 21:59 | Marie
Už týden tu měl viset článek s mým jakýmsi ,,týdeníkem o běhání.'' Bohužel něco takového težko můžu publikovat, když jsem běhala jen 4/7 dní. Ale včera jsem se do toho pustila znovu. Nebudu proto zatím zveřejňovat moje úspěchy (na postavě žádné), protože víc než 3 km neuběhnu, zatím. Ale cítím, že se mi postupně kondička zlepšuje, protože při prvním běhu jsem myslela, že mi hoří plíce a kyčle mám ve svěráku a to už zmizelo. Hlavní je, že mě to baví. I když většinou ráno ještě ulehnu na dvě hodiny.

6/6/2016 - Nerozhodnost

6. června 2016 v 22:59 | Marie
Ani ne tak nerozhodnost jako takový ten divný pocit, když máte před sebou novou etapu života a nevíte. Asi nejsem moc připravená na život po střední, vlastně na život, protože teprve teď ten život začal pořádně. Jsem jedna z těch, která chce zkusit vejšku, v Praze. Ale asi už jen mála z těch, která na tu vejšku chce, protože Praha. Říkám to hodně lidem:,,protože Praha.'' Mám Prahu hrozně ráda, ráda tam jezdím na víkendy, narodila jsem se tam.

Moje maturita ve zkratce

26. května 2016 v 14:10 | Marie
Dnes je to týden, co jsem odmaturovala. A s ukončením školy přichází i spoustu volného času a v mém případě i možného návratu k blogu. Původně jsem chtěla napsat něco jako ,,Jak odmaturovat v několika krocích'', jakože rady k maturitě, ale to bude spíš vhodnější až příští rok. Prozatím se chci jen pochlubit, jak se mi povedlo odmaturovat. Jo a co se týče nějaké statistiky - ve třídě nás bylo 18, 4 nešli k maturitě a z těch zbylých 14 nás odmaturovalo jen 7. To jde, ne? :D

Kazíte mi chuť

22. února 2016 v 20:30 | Marie
Ahoj, nedávno mě nakrklo pár lidí kvůli jídlu a proto bude dnešní článek ne moc lichotivý, ale ti dotyční si ho stejně nepřečtou. Ale pokud si to čte někdo, kdo patří do té skupiny lidí, kteří druhým kritizují jídlo, tak se omlouvám.

Zdravě (zdravěji) se snažím jíst už několik měsíců, ale pořádně jsem se do toho pustila možná už před měsícem. Zřekla jsem se samých čokolád, bonbónů, brambůrků a dalších věcí, které obsahovaly nadměrné množství cukrů, tuků, soli. Nedělala jsem to z důvodu, že bych chtěla držet nějakou dietu, prostě jsem se chtěla lépe cítit. Samozřejmě se snažím pořád dokopat k nějakému pohybu. Účel byl splněn, já se vážně cítila tak nějak lépe a hlavně, když jsem si dala více jak tři kostičky čokolády, bylo mi špatně, až na zvracení. A to nebylo jen u čokolády, koupila jsem si v cukrárně nějaký ten věneček, koláček a už to málem šlo ven. Snažila jsem se tyhle ,,umělé'' cukry nahradit přírodními.

16/2/2016 - Jen jsem sdílela článek

16. února 2016 v 21:40 | Marie
Jsem se včera pustila do psaní článku o tetování, zveřejnila ho na facebookové stránce a ještě včera se radovala z nějakého číslo 55 návštěvníků celkem. Dnes se to číslo zdvojnásobilo, což vážně nechápu, kdo, jak, proč, odkud se tu objevilo tolik lidí. Beztak jste odkaz na můj článek posílali svým kamarádům s komentáři: ,,Čum, ta je blbá, tetuje se sama!'' a podobně. Ne, sranda. Ale přece za tím něco musí být, že je tu tolik lidí.

Sotva jsem to dopsala, už tu není nikdo.

A víte co, já jsem hrozně líná se učit celý prvák z praxe. Hlavně kvůli vyměřování pozemků a další ehm, věci, které si už vážně nepamatuji. Ale jsem stejně takový blázen, že u toho budu sedět do jedné v noci, dokud se to nenaučím.

Jak jsem se tetovala... sama

15. února 2016 v 22:29
Přeji vám všem (aneb jak říká J. Machette - ahoj jeden, protože víc lidí tu není) krásný večer. Opět dělám něco úplně jiného místo toho, abych se podívala na Individuální připouštěcí plán a obraty stáda.

Já a tetování - nikdy jsem nebyla ten typ ,,jo, jednou se nechám tetovat, protože se mi to hrozně líbí a už mám několik návrhů.'' Spíš to byl jen ,,sezónní pocit'', že chci tetování. Nevěděla jsem, co chci, rozhodně jsem ale věděla, že hlavně někam na nenápadné místo. Zase zastávám ten názor, že bych si nenechala dát tetování na záda a tak, protože já bych si na to chtěla vidět. Uplynula nějaká doba a já objevila na Instagramu slečnu, která se věnuje handpoking tattoos či jinak také stick and poke tattoos, omluvte mě, pokud je to špatně. Něco málo jsem si o této technice zjistila a je to vlastně tetování pomocí jehli, která se namáčí v inkoustu a vpichuje se do kůže. Jen bez použití strojku. Četla jsem, že by to mělo být i méně bolestivé. Nevím, jak je to s cenou, ale jelikož to asi i trvá déle, tak to možná bude trochu dražší, nevím. Takže jsem byla trochu rozhodnutá, že si udělám výlet do Prahy a slečnu navštívím, protože mě její výtvory opravdu zaujaly.

1/2/2016 - 3 měsíce a tak něco ze školy

1. února 2016 v 22:20
Je fajn si brát do školy notebook místo sraní se s těma zastarýlama počítačema. Tak ten čas toho nic nedělání teď využívám na napsání jednoho z dalších nesrozumitelných článků. Sled poznámek.

Zbývají přibližně/přesně 3 měsíce do konce dlouholeté etapy učení - povinné etapy učení. Počasí je fajn, už se to nepřiklání tolik zimě jako spíše jaru. Pořád mě drží na vodou myšlenka, že až odmaturuju, bude hezky, jaro, a já si budu tak moc užívat volna a i kdybych si našla nějaký ten part time job, tak alespoň nebudu mít žádné povinnosti, učení... Jsem fakt obrovský milovník rašících a kvetoucích věcí.

A jelikož jsem byla nucena tenhle článek uložit do rozepsaných, pokračuje to o trochu zajímavější verzí pod perexem.
 
 

Reklama