Vylezla jsem z díry a začala se hýbat

23. srpna 2016 v 18:09 | Marie |  Všehochuť
Nejsem schopná napsat normální článek, ale jedné slečně nechám na blogu sakra dlouhý komentář, něco tu je špatně.
Ale stejně každé ráno vstávám s otázkou ,,Co konečně napíšu na blog''.

Je mi hrozně. Bolí mě za krkem z dementního ležení v posteli a koukání do mobilu nebo notebooku. Ale o to nejde. Konečně, po 10 měsících jsem se odhodlala (no, já se odhodlala dřív, ale byla jsem nejprve odmítnuta) a zašla jsem se zaregistrovat k dospělému lékaři. A asi nejsem jediná, kdo je líný si po překročení hranice dospělosti sám vyřizovat věci. Ale doktor byl už opravdu nutnost, takže jednu věc ze seznamu si konečně mohu odškrtnout.


Další věc z mého pomyslného seznamu prozatím odkládám na dobu neurčitou a to longboard. Teda i ten tandem, ale myslela jsem si, že aspoň ten longboard bych si pořídila. Chtěli jsme v sobotu se Š. na kolo, ale když už jsme byli přichystaní k odjezdu, zjistili jsem, že kola si vzali jeho rodiče na Moravu. A tak jsem se odhodlala k obutí bruslí a chudák Š., protože to odpoledne jsem ho nespočetněkrát nazvala debilem, kreténem, blbcem, stokrát jsem se otáčela k domovu, fňukala jsem na každém rohu a fakt se mi chtělo brečet, protože ta křeč v chodidlech byla nesnesitelná. I ta chvilka, kdy jsem ucítila, jak se mi roztrhnul puchýř na lýtku. Ale já přežila. Takže tou novou věcí na seznamu jsou brusle. Ne úplně nové (to bych si už mohla koupit ten longboard za tu cenu), ale z bazaru, protože ty jeho a ty, které jsem měla půjčené, jsou taky z bazaru. A chytlo mě to natolik, že jsme v neděli šli znova. Tentokrát jsem si vzdálenost měřila pomocí Nike Running a ta aplikace je asi nastavená přímo na běh, protože jsem trasu měla převážně žlutooranžovou, přitom jsme jeli rychle. Já nevím, ale s 3,75 kilometry se asi moc chlubit nebudu. Ovšem včerejší projížďka už byla o dost delší. Cyklostezka je cyklostezka, povrch boží a jízda ještě lepší. Po hodině a půl jsme se vrátili domů s téměř 14 kilometry v nohou.


A asi tímto článek ukončím, protože nevím, jestli se mi chce zase rozepisovat o tom, kolik mě čeká zařizování důležitějších věcí jako je vejška, ubytování a tak. Snad příště. Sama v tom mám dost bordel.
 


Komentáře

1 random losers | Web | 24. srpna 2016 v 13:53 | Reagovat

Ahoj,zpočátku článek zněl naprosto negativně,ale jsem ráda,že měl docela dobrý konec.Já když jela s přítelem na kolo, tak jsme zjistili,že moje nejde nafouknout,taky pecka.Já po 18 zůstala u mé dětské,protože řekla,že je jí to jedno.Ale nic se mi zařizovat nechce,uff,už jen ta představa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.