Únor 2016

Kazíte mi chuť

22. února 2016 v 20:30 | Marie |  Všehochuť
Ahoj, nedávno mě nakrklo pár lidí kvůli jídlu a proto bude dnešní článek ne moc lichotivý, ale ti dotyční si ho stejně nepřečtou. Ale pokud si to čte někdo, kdo patří do té skupiny lidí, kteří druhým kritizují jídlo, tak se omlouvám.

Zdravě (zdravěji) se snažím jíst už několik měsíců, ale pořádně jsem se do toho pustila možná už před měsícem. Zřekla jsem se samých čokolád, bonbónů, brambůrků a dalších věcí, které obsahovaly nadměrné množství cukrů, tuků, soli. Nedělala jsem to z důvodu, že bych chtěla držet nějakou dietu, prostě jsem se chtěla lépe cítit. Samozřejmě se snažím pořád dokopat k nějakému pohybu. Účel byl splněn, já se vážně cítila tak nějak lépe a hlavně, když jsem si dala více jak tři kostičky čokolády, bylo mi špatně, až na zvracení. A to nebylo jen u čokolády, koupila jsem si v cukrárně nějaký ten věneček, koláček a už to málem šlo ven. Snažila jsem se tyhle ,,umělé'' cukry nahradit přírodními.

16/2/2016 - Jen jsem sdílela článek

16. února 2016 v 21:40 | Marie |  Všehochuť
Jsem se včera pustila do psaní článku o tetování, zveřejnila ho na facebookové stránce a ještě včera se radovala z nějakého číslo 55 návštěvníků celkem. Dnes se to číslo zdvojnásobilo, což vážně nechápu, kdo, jak, proč, odkud se tu objevilo tolik lidí. Beztak jste odkaz na můj článek posílali svým kamarádům s komentáři: ,,Čum, ta je blbá, tetuje se sama!'' a podobně. Ne, sranda. Ale přece za tím něco musí být, že je tu tolik lidí.

Sotva jsem to dopsala, už tu není nikdo.

A víte co, já jsem hrozně líná se učit celý prvák z praxe. Hlavně kvůli vyměřování pozemků a další ehm, věci, které si už vážně nepamatuji. Ale jsem stejně takový blázen, že u toho budu sedět do jedné v noci, dokud se to nenaučím.

Jak jsem se tetovala... sama

15. února 2016 v 22:29 Všehochuť
Přeji vám všem (aneb jak říká J. Machette - ahoj jeden, protože víc lidí tu není) krásný večer. Opět dělám něco úplně jiného místo toho, abych se podívala na Individuální připouštěcí plán a obraty stáda.

Já a tetování - nikdy jsem nebyla ten typ ,,jo, jednou se nechám tetovat, protože se mi to hrozně líbí a už mám několik návrhů.'' Spíš to byl jen ,,sezónní pocit'', že chci tetování. Nevěděla jsem, co chci, rozhodně jsem ale věděla, že hlavně někam na nenápadné místo. Zase zastávám ten názor, že bych si nenechala dát tetování na záda a tak, protože já bych si na to chtěla vidět. Uplynula nějaká doba a já objevila na Instagramu slečnu, která se věnuje handpoking tattoos či jinak také stick and poke tattoos, omluvte mě, pokud je to špatně. Něco málo jsem si o této technice zjistila a je to vlastně tetování pomocí jehli, která se namáčí v inkoustu a vpichuje se do kůže. Jen bez použití strojku. Četla jsem, že by to mělo být i méně bolestivé. Nevím, jak je to s cenou, ale jelikož to asi i trvá déle, tak to možná bude trochu dražší, nevím. Takže jsem byla trochu rozhodnutá, že si udělám výlet do Prahy a slečnu navštívím, protože mě její výtvory opravdu zaujaly.

1/2/2016 - 3 měsíce a tak něco ze školy

1. února 2016 v 22:20 Všehochuť
Je fajn si brát do školy notebook místo sraní se s těma zastarýlama počítačema. Tak ten čas toho nic nedělání teď využívám na napsání jednoho z dalších nesrozumitelných článků. Sled poznámek.

Zbývají přibližně/přesně 3 měsíce do konce dlouholeté etapy učení - povinné etapy učení. Počasí je fajn, už se to nepřiklání tolik zimě jako spíše jaru. Pořád mě drží na vodou myšlenka, že až odmaturuju, bude hezky, jaro, a já si budu tak moc užívat volna a i kdybych si našla nějaký ten part time job, tak alespoň nebudu mít žádné povinnosti, učení... Jsem fakt obrovský milovník rašících a kvetoucích věcí.

A jelikož jsem byla nucena tenhle článek uložit do rozepsaných, pokračuje to o trochu zajímavější verzí pod perexem.