...nemám ráda život.

21. října 2015 v 21:09 | Marie |  Všehochuť
Jen pro začátek, neberte to příliš vážně, zase až takový pesimista nejsem a něco na mě už teď asi neplatí.

1. Nikdo mi nedal návod. Tím bych mohla myslet už jen přípravu na životní nástrahy od útlého dětství. Samotný návod neexistuje, ale dobrá výchova je jejím synonymem.

2. Komunikace a práce s lidmy. Jako já sice jsem upovídaná, ale až když se s tím dotyčným blíže seznámím a je mi nějak sympatický nebo tak. Ale jakmile mám jít sama k doktoru, někam na úřad nebo s někým cizím mluvit po telefonu,
to vůbec! A to je další důvod, proč nedělám do školy referáty, nepřečtu ho před těmi lidmy, i když je znám. A to mám teď vážně strach z maturáku, to mám tancovat před tak velkým publikem?! Nejlepší je, že mi všichni říkají, že se tomu do budoucna stejně nevyhnu a budu muset s lidmy komunikovat.

3. Nic mě nebaví. Za svých 19 let jsem nenašla nic, co by mě bavilo a naplňovalo. Kromě hasičů žádný sport, na četbu nemám čas, tvořit neumím a blogu se pravidelně nevěnuji. Ale o tom jsem se již zmiňovala.


4. Nevím, co ze mě bude. Chápete, že člověk, který neví, čím by se chtěl živit, nemá budoucnost? To mě hrozně deptá. A povolání, která bych chtěla vykonávat buď nepřijímají ženy a nebo jsou finančně náročná.

5. Mám sklony se na všechno vykašlat. Tím nemám namysli se zabít, ale v jednu chvíli jsem plná nadšení a plánů,
jak si budeme s přítelem zařizovat byt, jak si za pár týdnů budu nakupovat do svého auta doplňky, jak budu vychovávat děti
a pak je to pryč a já si říkám, že to je stejně jedno, co bude, protože tolik let tu nevydržím.

6. Myslím si, že sem nepatřím. To souvisí asi se všemi předchozími body. A také jsem se tu o tom již zmiňovala.
Jsem neplánovaná a tak mám takovou teorii, že někdo tam nahoře to ví a tudíž mě nenaučil žít a tak nějak. Přeci jen, děti, které si jejich rodiče přáli a už od malička mu dávali tu nejlepší péči, se na tom světe mají mnohem lépe než já.

7. Peníze. Jsou v dnešní době potřeba a zrovna my jich máme nedostatek. Nechci, aby mě bral někdo jako přítež, protože tvrdě vydělává a jeho peníze jdou státu na sociální dávky, ale kde bych bez nich teď byla. Babiččin důchod nás obě dvě neuživí. A tak jednou přijde den, kdy na náš velký dům zbydu jen já a jsem zvědavá, jak zaplatím vodu, elektriku, telefon, internet, benzín, uhlí,... a do toho ještě bych měla studovat. Vím já.

8. Asi deprese. A další věc, která už na mém blogu padla. Abych ten svůj život nějak přežila, musím se depresí zbavit, protože jestli mě budou přepadávat nadále z ničeho nic, nemusela bych skončit dobře. Kdo to zná, pochopí.

9. Budoucnost světa. Co s námi bude za destíky, stovky let, co bude s tímhle světem. Mrzní mě, že to všechno nejspíše jednou zanikne, protože se k planetě nechováme hezky. A když to vezmu v mikro ohledu, tak se ve škole pořád bavíme o tom, jak ČR byla soběstačná a teď už ne. Jak mizí orná půda, jak se ničí půda samotná kvůli špatným osevním postupům. O tom bych taky mohla psát dlouho.

10. Nic netrvá věčně. Bojím se toho, až mi umře babi. Jelikož k mámě nemám až takový vztah, tak u ní mi to je tak trochu jedno. Taky se bojím toho, že budu umírat pomalu a bolestivě. A až budu vdaná, tak možná umře dříve můj manžel. Jestli už vám někdo blízký umřel, asi chápete, jaký to je pocit. Zažít víc takových pocitů je šílené. Ale už to holt tak je a s tím nikdo nic neudělá.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.