(jakási zpověď)

29. září 2015 v 23:10 |  Všehochuť
Přítelovo máma mi řekla, ať vyhledam pomoc psychologa.

Zkuste svojí drahé polovičce vysvětlit, že NEVÍTE, proč máte ty nálady, že NEVÍTE, co vám je a že váš jeden problém se jmenuje NEVIM. Protože já fakt NEVIM. Nejsem odborník na duševní nemoci. A když na mě bude těch pár lidí, kterým došlo, že asi úplně v pořádku nejsem, pořád naléhat s otázkami ,,co ti je, co máš za problém'', tak mi prostě líp nebude. Jenže já bych si tak hrozně přála pochopení, ale jak mě může někdo, kdo je normální, pochopit?! A tím si uvědomuji, že už nepatřím do té početné skupiny normálních lidí.

Omamte mě, svažte a dotáhněte k psychologovi, prosím. Ten hnusnej vnitřní hlas mě furt nutí se vzdát.
 


Komentáře

1 J. | Web | 30. září 2015 v 13:08 | Reagovat

Psycholog vždycky nepomůže, pomož si sama, stejně se ve světě musíš spoléhat jen sama na sebe. Já se z takového stavu a nálad taky dostala sama, chm.

2 J. | Web | 30. září 2015 v 13:09 | Reagovat

[1]: Pardon, teď si to po sobě čtu a zní to dosti hole. Tak ještě přidám hodně štěstí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.