Září 2015

(jakási zpověď)

29. září 2015 v 23:10 Všehochuť
Přítelovo máma mi řekla, ať vyhledam pomoc psychologa.

Zkuste svojí drahé polovičce vysvětlit, že NEVÍTE, proč máte ty nálady, že NEVÍTE, co vám je a že váš jeden problém se jmenuje NEVIM. Protože já fakt NEVIM. Nejsem odborník na duševní nemoci. A když na mě bude těch pár lidí, kterým došlo, že asi úplně v pořádku nejsem, pořád naléhat s otázkami ,,co ti je, co máš za problém'', tak mi prostě líp nebude. Jenže já bych si tak hrozně přála pochopení, ale jak mě může někdo, kdo je normální, pochopit?! A tím si uvědomuji, že už nepatřím do té početné skupiny normálních lidí.

Omamte mě, svažte a dotáhněte k psychologovi, prosím. Ten hnusnej vnitřní hlas mě furt nutí se vzdát.

Neutíkám, i když mi je mizerně

24. září 2015 v 20:40 | Marie |  Všehochuť
Mě se to říká lehce, ale - utéct ze života nejde a když už, tak jen tím nejzbabělejším způsobem.

Pravděpodobně tento týden na tohle téma padlo už pár článků s tématem deprese. Nechci se mezi ty lidi řadit, koneckonců žádný z doktorů ani jiných lidí mi neřekl, že mám depresi. Jen mám občas ty hnusný stavy, které by se k depresi mohly přirovnat.

13/9/2015 - Pokus o sport

13. září 2015 v 19:59 | Marie |  Všehochuť
Trochu jsem si tu pohrála se vzhledem blogu a stejně mám pořád pocit, že v něm vidím ten starý, protože já nejsem nějak schopná se odvázat a zvýraznit menu. Fakt mě to štve.

Včera se přítel (Š. - chtěla bych po nějakou dobu zde na blogu udržet v anonymitě jak mě, tak jeho a ostatní lidi z mého okolí) rozhodl, že pojedeme někam na kole. Na kole jsem neseděla poměrně dlouho. Kolo mi půjčila jeho mamka, jelikož to moje bylo u mě doma a vlastně už není mé, ale mojí matky. Nastal problém už jen v tom, co to bylo za kolo. Jsem holka z ne příliš bohaté rodiny, tudíž jsem vážně nikdy neseděla na kole, které má odpružené přední kolo. Chvilku jsem se s tím vztekala, nedokázala jsem s ním ani zatočit a chtělo se mi brečet. Ženská no. Měli jsme v plánu jet ke mně domů, sice zkratkou, ale stejně nechápu, jak mohl Google Fit vyvodit z celé té trasy jen 10 km, když jsme ještě jeli za vesnici se podívat do lesa. Cestou zpět jsem si ještě natrhala nějaké červené jeřabiny a žaludy, nevím zatím, co s těmi žaludy, ale jeřabiny určitě přijdou pověsit k záclonám. Miluji podzimní plody a rostliny. Určitě do mé výzdoby musí letos přibýt šípky.

7/9/2015 - Část mě

7. září 2015 v 21:19 Všehochuť
• Učit se nebudu za světla, kdy mám na to spoustu času. Budu to dohánět v devět večer. Celou látku.
• Uvědomila jsem si, že vlastně vůbec nemám tušení, co dělám na škole, na které jsem, respektive na tom oboru.
• Chtěla bych si přepsat sešit (aby se mi lépe učilo), ale mám nějak pohmožděnou ruku, takže to asi nepůjde.
• Ještě minulý týden jsem spala s otevřeným oknem, nahá a pod dekou. Teď jsem tu nabalená v mikině, netopíme a je tu děsná kosa.
• Přišlo období, kdy mi mrznou nohy.
• Nemůžu přijít na nic smysluplného, co bych sem napsala.

6/9/2015 - Najít sama sebe

6. září 2015 v 20:19 | Marie |  Všehochuť
Víte, jaké zjištění v životě je nejhorší? Když nevíte, kdo jste. A stále se snažíte najít sami sebe.

A takový případ jsem i já. Jsem dospělá a sama nevím, čím bych chtěla být. Nevím, co mě baví a ani co mě naplňuje. Svým způsobem bych byla schopná za to obvinit svoji matku, protože jsem jedna z těch, koho rodiče v plánu neměli. Na druhou stranu tu nechci psát něco, za co bych se pak styděla a nemohla svůj blog propagovat jen kvůli tomu, že jsem napsala své pocity a pravdu. Ne, že bych se neuměla na veřejnosti projevit, ale spíše se bojím následné reakce. Takže se budu snažit tady psát dostatečně upřímně, ale zároveň tak, abych svoje myšlenky mohla poslat dál. Ono už jen to, že vypouštím své články do internetového světa, kde se mohou dostat až bůhví ke komu, je velká zodpovědnost a velký krok.