Další pohřbený blog a stěhuji se z blogu.cz

25. srpna 2016 v 22:19 | Marie
Chytám se za hlavu a stydím se, pátrala jsem a vypátrala dost staré moje předchozí blogy. A jakože fakt dost staré. Momentálně jich existuje asi 5, předchozí, na kterém jsem byla před tímhle si nechávám jako vzpomínku, ale ty další bych nejraději zakopala někam hluboko. Ten nejstarší se vyklubal na svět v roce 2009. A stejně nějak tuším, že i předtím jsem měla nějaké.

Ale abych se dostala k tomu hlavnímu. 7 let na blogové scéně, 7 let na blogu.cz. Pohrávala jsem si už několikrát s myšlenkou, jestli přejít na blogspot nebo ne. Vždycky jsem se v tom nevyznala, nechápala jsem tu úpravu vzhledu a tak jsem se na to vykašlala. Ale po včerejším prosezeném večeru u počítače jsem zjistila, že to není zase až tak složité. A opravdu to je o trochu lepší než tady. Jediná (možná) nevýhoda je to, že tam nejsou žádná TT, blogy dne, vybrané články a AK. No co, blogem dne jsem byla asi jen 2x a ještě těsně po sobě, TT jsem psala taky jen párkrát a do AK mě kdysi nevzali.

Loučím se, protože život je o zkoušení nových věcí. Dále mě samozřejmě najdete tady: kousek-marie.blogspot.cz
A děkuji.
 

Vylezla jsem z díry a začala se hýbat

23. srpna 2016 v 18:09 | Marie |  Všehochuť
Nejsem schopná napsat normální článek, ale jedné slečně nechám na blogu sakra dlouhý komentář, něco tu je špatně.
Ale stejně každé ráno vstávám s otázkou ,,Co konečně napíšu na blog''.

Je mi hrozně. Bolí mě za krkem z dementního ležení v posteli a koukání do mobilu nebo notebooku. Ale o to nejde. Konečně, po 10 měsících jsem se odhodlala (no, já se odhodlala dřív, ale byla jsem nejprve odmítnuta) a zašla jsem se zaregistrovat k dospělému lékaři. A asi nejsem jediná, kdo je líný si po překročení hranice dospělosti sám vyřizovat věci. Ale doktor byl už opravdu nutnost, takže jednu věc ze seznamu si konečně mohu odškrtnout.

19/7/2016 - Upadla mi myšlenka do krátkého článku

19. července 2016 v 20:30 | Marie |  Všehochuť
Asi mi to, co právě teď vidím (a nejen teď a dnes) bude v Praze fakt chybět.

Podkladovou bází toho všeho je nebe. Světle modré, protože jsou zase ty krásný dny, tak bez mráčků. Teda pokud se nedívám do dálky, tam ty mraky jsou vždycky. A pak tady jsou detaily, velké nebo malé. Mohutná lípa s osvětlenou korunou zapadajícího slunce, dva truhlíky s růžovými muškáty a dvě solární lampičky, které v noci jemně svítí. Taky tu letěl balón před chvilkou. Vzadu u těch mráčků jsou lesy, které ráno bývají ostřejší než teď při západu. Bydlíme na skvělým místě. Když opomenu všechny ty problémy současnosti a jen nechám působit tu energii toho všeho tady. Proto mám hroznej strach z nástupu na kolej, protože i když ráda cestuju, jsem na domov fixovaná. Asi jako ten balón na tý obloze, on je tam snad přilepenej. #kravkyjdoudomůzpastvy
 


30/6/2016 - Konec nebo začátek?

30. června 2016 v 22:39 | Marie |  Všehochuť
Konec měsíce a obzvlášť června je koncem mnoha věcí. Ale jakožto hrdá, úspěšná maturantka tu nechci básnit o konci školního roku, ale jo, je tomu tak. Spíš mi tu jde o ty začátky. Koho by nový měsíc do něčeho nenakopnul. A v poslední době mám chuť se ve všem tak nějak posouvat dál. (Takže by nebylo špatné jít ráno běhat, když jsem tak dlouho nebyla...) Ale ty chutě posunout se dál ve mě trochu vyvolávají cosi pesimistického, tak napíšu aspoň to, nad čím jsem se včera začala rozplývat.

16/6/2016 - Novinky {běhám, přijímačky, práce}

16. června 2016 v 21:59 | Marie |  Všehochuť
Už týden tu měl viset článek s mým jakýmsi ,,týdeníkem o běhání.'' Bohužel něco takového težko můžu publikovat, když jsem běhala jen 4/7 dní. Ale včera jsem se do toho pustila znovu. Nebudu proto zatím zveřejňovat moje úspěchy (na postavě žádné), protože víc než 3 km neuběhnu, zatím. Ale cítím, že se mi postupně kondička zlepšuje, protože při prvním běhu jsem myslela, že mi hoří plíce a kyčle mám ve svěráku a to už zmizelo. Hlavní je, že mě to baví. I když většinou ráno ještě ulehnu na dvě hodiny.

Další články